Master's Hammer
Fascinator
1. Fascinator
Jsem fascinován přírodou divokou
bez zábran umělých co nazýváte mravy
obřitek v pralese zřím, a větřím vysokou
byliny zakázané, bohorovné stavy.
Tančící lodyhy barevných hub
světelné sloupy energií
drahokamy vykládaný dub
provazci plísní ozářený.
Siamská dvojčata rohaté zvěře
netopýr ocasem jedno z nich řeže
lepkavé kobry jak vztyčené věže
lezou ze zadku mrtvého papeže.
Nebe i země jsou plny mé slávy
ramena bohů mě zdvihají nahoru
Hosanna Monstrum zpívají davy
klaní se velikému Fascinátoru.
Jsem fascinován vodopádem v lese
orgasmem na rozhledně po západu Slunce
šelestem větví, když vítr s nimi třese
mám tělo tygra a hlavu sumce.
Brzo se obsah šílené hlavy
zobrazí na jejím klobouku
tykadla, klepeta a výbuch barvy
opalisujících brouků.
Za uchem vyrostou figurky s příběhy
výjevy z života myslitele
vykvetou příznaky zločinné povahy
šlahouny uškrtí nositele.
Nebe i země jsou plny mé slávy
ramena bohů mě zdvihají nahoru
Hosanna Monstrum zpívají davy
klaní se velikému Fascinátoru.
2. Psychoparasit
Nejsou to myšlenky tvoje
jen klonované larvy cizích červů
šílenec na nich sedí
a hřeje / skořápky embryonálních nervů
V dutinách kyklopských lebek
vládnou výkaly krys
s nádory nemocných myšlenek
kopuluje zmutovaný hmyz
Kusadla odnášejí pomalu
ze šedé kůry zdrojový kód
v rosolnatém obalu kamsi na severovýchod
Připrav se na boj, poteče krev
zelená šťáva, z dýmějů mok
mrtvolný zápach chuchvalců střev
æther je plný hořících stok
Když plíží se úlisně k tobě
zachovej stoický klid
je jednou nohou v hrobě
Psychoparasit
Zvedni ruce a roztáhni prsty
ze kterých šlehají plameny síly
namiř je na cíl a pohni ústy
sleduj, jak červi se usmažili!
Projdi branou mysterií
do hyperestetické fáze
s jasnovidnou energií
vzhůru střemhlav do extáze
Braňme to nejlepší v nás
instinkty primitivními
sancta simplicitas
hovořit se zemřelými
Když plíží se úlisně k tobě
zachovej stoický klid
je jednou nohou v hrobě
Psychoparasit
Zvedni ruce a roztáhni prsty
ze kterých šlehají plameny síly
namiř je na cil a pohni ústy
sleduj, jak červi se usmažili!
3. Ve věži ticha
Vyrůstal jsem v strašidelném domě
mentálně se vyvíjel jen skromně
radius můj tvoří stěny márnice
mým spacákem jest mrtvola domovnice.
Vyrůstal jsem v chmurné věži ticha
kam urozené nebožtíky kladou
pod hromadou těl já ještě dýchám
na římse z granitu s odtokovou hranou.
Zas další zobák do zaschlé krve
namáčí vulturus sveřepý
z úkrytu sleduji jak flaksu rve
vzápětí padá jako podťatý.
Na úpatí hory stovky ptáků
oči mdlé a křídly v blátě cukají
zvrací deriváty Diclofenacu
a jeden po druhém umírají.
Milosrdenství pohřební věže:
po smrti projít útrobami dravé zvěře.
Očištění trávicím traktem
pro nesmrtelnou duši nezbytným aktem.
Valiem nasáklá jsou těla trpících
a lék je přítomen i v rozloženém mase
člověku úleva, supu jed smrtící
vyhubení hrozí mrchožroutů rase.
Je třeba převzít teď břemeno služby
a pozřít TO, a živly neposkvrnit
řehole vzácná a moje tajné tužby
na ostatcích vašich slavně budu trůnit!
Milosrdenství pohřební věže:
po smrti projít útrobami dravé zvěře.
Očištění trávicím traktem
pro nesmrtelnou duši nezbytným aktem.
4. Linkola
Na tajné slavnosti hrobařů lidstva
létají dorty, zuří tu bitva.
Ve snaze obnovit pořádek u stolu
pozval jsem mezi nás Penttiho Linkolu!
Pazoury nahoru na počest fašouna
co staví štiku nad kapra i okouna.
Zkušený misanthrop myšlénky vzácné
trousí jak démanty, dobytek žasne.
K záchraně života poslyšte návod:
useknout ruce co sápou se na loď
zmítanou poryvy eschatologií
přeživší co chvíli palubu poblijí.
Nestvůra prašivá zaťuká na vrátka
těšte se holoubci na mor a na jatka.
Dolfíček nestrávil ani čaj z mrtvoly
teprve Linkola inferno nastolí!
Kdyby měl tlačítko anihilace
nabídne sám sebe bez lamentace.
Ponechme mistru by dokončil dílo
co by se zlatým písmem vrylo
do historie tvorby psychopatů
v odpověď řádění technokratů.
Jezero zimou zamyšlené
na vlasci návnada pod dírou v ledu
vřednatý žaludek z bábovky třené
a v duši výbušné dýměje jedu.
Skůtr když sněžný kol s mládeží profičel
takto naň hrdina od prutu zasyčel:
Painukaa helvettiin saatanan äpärät
Nestvůra prašivá zaťuká na vrátka
těšte sa holóöbci na mor a na jatka.
Dolfíček nestrávil ani čaj z mrtvoly
teprve Linkola inferno nastolí!
5. Satanská nekrofilní porna
Vznáším se, houpu se v hamace jak v děloze
a poslové mých nářků se honí po obloze
začazeným sklíčkem sleduju slunce koronu
když do ksichtu mi na-
jednou kouká oko dronu!
Tyhlety gestapácký buzny nevzděnalý
na tvůj život mají názor různý, pěstovaný
v zájmu prudérní censury maj bačkory
a sledujou tvoje kroky sensory, sensory
Teď probudím své zbraně - pustošivé elementy
jejich lebky zaorám s vlastními exkrementy
Až pole budou nasáklá krvi buranů
vosadíme všude Marihuanu!
Oni jsou z opic, my přiletěli zdaleka
nepatříme do stejný hlíny, je čeká
hnusná mazlavá prázdnota jejich obzorů
nízkejch a smradlavejch otvorů
tam jim strčit dynamit a doutnák zapálit a jejich těla po poli rovnoměrně rozprášit
rodné lány zaslouží si změnu:
kontejnery semen halucinogenů
Satanská nekrofilní porna
pro zvrhlé duchy pole orná!
Přihnojíme krví lživých proroků
budeme tam pěstovati koku!
Satanská nekrofilní porna
pro zvrhlé duchy pole orná!
Na mrtvolách pěstuje se Opium
anebo Datura Stramonium!
Transvestitů fašistické orgie kanibalů postmortální spermie!
Satanská nekrofilni porna, ah, ah, ah, ah...!
6. Estetika ďábla
Líbí se mi příběhy lidu
které k nám hovoří z formaldehydu.
Anomálie, vodnaté hlavy
následky hříchů a špatné stravy.
Jsem inspirován opojným hnusem
rozkoš je možná jen s divným kusem.
Úplná nahota bez kůže bez masa
teprve vynikne Tvá kráása.
Bledá dáma v mojí hrudi
šátrá rukou která studí
srdce mé pak šmahem shrábla
vnímá estetiku ďábla
tak jak já, tak jak já
vnímá estetiku ďábla.
Miluji bídu a epidemie
i fotogeničnost miserie.
Pakáž trpí? Ať umře hlady!
Fortuna ať se otočí zády!
Až všechno zmrzne v ledové květy
kontinent spolkne oceán kletý.
Na pólech vlají prápory s lebkou
ach, bože, jak jí máš dneska hebkou!
Bledá dáma v mojí hrudi
šátrá rukou která studí
srdce mé pak šmahem shrábla
vnímá estetiku ďábla
tak jak já, tak jak já
vnímá estetiku ďábla.
7. Krokodil
Na dvoře ústavu rozežraný tělo
co ještě včera v transu tančilo
Namísto nosu jen ohavná díra
jen jedno oko ještě se dívá
nazpátek v čase na tisíc mil
na party v Goe DJ Krokodil
Další amputace, horší než lepra
vychrtlá postava ještě je teplá
Žahadlo medusy ránu ti laská
kostižer, mečoun, a puchýř praská
Mozek jí vařil když bavit se chtěla
co je to za prášek nevěděla
Zeleně svítí naběhlé žíly
protože hemží se krokodýly
Až maso se od kosti odmotá
zbejvá ti minuta života
Progrese gangrény v terminálním stavu
zřízenec šutrákem podložil jí hlavu
Odešel do kanclu k úmrtnímu listu
na dvůr pronikla smečka toulavejch psů
V divokejch zubech sbíhaj se sliny
na holku z lepší rodiny
Dojedli zbytek, co zanechal netvor
pohřební rikša startuje motor
lopatou chuchvalce po dvoře sbírá
pes na to s krvavou tlamou zírá
Svědí ho ocas a zelený žíly
smečka se mění v krokodýly
Zeleně svítí naběhlé žíly
protože hemží se krokodýly
Až maso se od kosti odmotá
zbejvá ti minuta života.
8. Astrální dvojníci
Na hladině jezera hvězdy vycházejí
nízko letí netopýři, uši se jim chvějí
Vychutnávám gradient večerního obrázku
do dálavy zahleděn kladu prostou otázku:
Jak protějšek astrální smýšlí o mé inkarnaci?
„Jsi upachtěná banální figurina fackovací!“
S políčkem se smiřuji, avšak do srdce dýku
mi jeho slova vrážejí o zhýralém dvojníku:
Mapu tvojí mysli máme navlečenou na spirále
na pospas hordám ďasů v zákulisí mezičasu
Zřím truhlice orosené – baterie pod zemí
emitují biopole – užitečné záření
vystrčené vysílače jeví tvary kříže
kolonie astralů z nich energii líže
Přistupuji blíže, mám transparentní tělo
zatímco to fysické pod náhrobek sjelo
Vůkol sbory ætherické
na víka pak vztekle buší
plyny škvírou uvolněné
resonují v mojí duši:
Mapu tvojí mysli máme navlečenou na spirále
na pospas hordám dasů v zákulisí mezičasu
spirály na zem vracíme, miliardy pobavíme
kratochvíle hřeb náš zlatý – vyrábíme psychopaty.
9. Kletba
Chlap, kterej porazí posvátnej strom
pomalu zešílí a do roka zemře.
Až vychladne jeho prach
po záhadných chorobách
na dementní potomstva
padne kletba sodomstva.
Nespočine po smrti
svědomí ho rozdrtí.
Chlap kterej stříká jen pesticidy
plodí neduživé invalidy
debilní rodina a žlutá smrt
a jeho synům hnije úd.
Plastové nosejí pytlíky
a v nich gumové rohlíky
cévky jim při chůzi plandají
když mrvu chlévskou kydají.
Každej z nás se dočká, i rozptylová loučka
Umřely chleby, umřem taky
a pak si vyšlápnem na chcípáky!
Každej z nás se dočká, i rozptylová loučka
Umřely žáby, umřem taky
a pak si vyšlápnem na chcípáky!
10. Odliv mozků
Pod útesem příboj
hltá šedou massu
hledající útěchu v oceánu času
Na útesu vladař pění
hlasy z kosmu takto pějí:
„mozky ti, mozky ti, mozkytiéra zachyti“
Mozek už teče ve společné řece
která se vlévá do pohodlné klece
Nade vším se klene vysoký most
na němž pěstujeme vyšinutost
Spojuje břehy a přetrvá věky
vydrží více než matriál měkký.
11. Espíritos Creativos
Neznámá nad hrobem zasáhla mě síla
vytvářím pozdě svoje raná díla
Juvenilně nepříčetné páchám nyní činy
jako bych byl někdo dočista jiný
Vystřelila z kanónu nás delirická rozkoš
milionkrát účinnější než nejlepší matroš
Přehlédl jsem hranici v šíleném tom běhu
scenerie vůkol jak z druhého břehu
Neuronové pavučiny proměnlivých barev
těla obojživelníků, gigantických larev
V jedné larvě zakuklený posléze si hovím
až procitnu v těle můry, Tebe si ulovím!
Dříve jsem se takovýchto situací lekal
umírání nakonec je sladší než jsem čekal
Ráno ptáci šveholí a jehličí je měkký
naše kosti válejí se u krvavý řeky
Vytrhaný koleje nad propastí hoří
kreativní duchové stereotyp boří
Vyhynulým druhům najednou jsme rovni
rozmlouváme s nimi na basi duchovní
Somos espíritos creativos
transformace vědomí
do všech koutů všehomíra bariery prolomí
Dříve jsem se takovýchto situaci lekal
umírání nakonec je sladší než jsem čekal
Umírání nakonec je sladší než jsem čekal.
12. Exhumace
Vykopal si hrob zaživa lehnul si do něj
vychutnává červy, co v očích se mu roděj
Na tři sta operací na zvrhlém těle
živý nebo mrtvý? lože své si stele
Opouští očistec, ke skalpelu se vrací
unikát zaslouží si reanimaci!
V pohledech živoucích jest beznadějná nicota
umrlec září slastí záhrobního života!
mumie mumlá výzvu – volání klanu:
pojď se mnou na výpravu na druhou stranu!
Scvrklou kůží probleskuje nová tvář
vyschlými důlky pomrkává visionář
Znechucen sousedy pak spustil nářek krátký
to nejsou slzy, nýbrž jedovaté zvratky
Pohlaví štosuje mu, v hlíně brázdu ryje
do níž hned klade sémě záhrobní poesie
V pohledech živoucích jest beznadějná nicota
Pete Burns září slastí záhrobního života!
plastika mumlá výzvu – volání klanu:
pojď se mnou na výpravu na druhou stranu!
13. Lost in Fjords
Lyrics in plain text format
